DEN RITUÁLŮ je úspěšně za námi, přátelé.
Byl to den plný laskavosti, emocí, odpuštění. Zejména pak pochopení a možností se zamyslet nad sebou i nad osudy našich rodin, příbuzných a předků, kteří se chtě nechtě otiskli do našeho DNA, aury a podvědomí.
S našimi blízkými neseme karmu a to vždy znamená nějaké úkoly, lekce a výzvy ke změnám.
Kdo má rád změny? Téměř nikdo. Všichni chtějí mít jistoty a pokud možno mít vše hned a bez práce.
Není vůbec snadné otevřít se informacím z rodové linie a naslouchat zlomeným předkům, kteří neprožili život v lásce ani v hojnosti a ve zdraví.
K tomuto kroku se odváží jen silné a vyspělé Duše.
Nedělního Dne Rituálů se zúčastnily skutečné osobnosti, celkem 111 lidí. Byli to lidé s velkou vnitřní sílou a srdcem plným lásky, pokory a touhy po pravdě, kteří už nechtěli žít ve svázanýma nohama, ani se strachem použít svá křídla a letět s důvěrou vstříc svému osudu.
Vždycky cítím vděčnost, když mohu pokorného a snaživého člověka provázet důležitými okamžiky jeho života..
Víte, každý příběh, každý osud našeho příbuzného nebo předka stojí za povšimnutí, všichni jsou důležití. Objevovali jsme, že někteří naši předci byli z rodu vyčleněni pro svou senzitivitu a jinakost, jiní "jen neměli štěstí" a rod je nepřijal. Setkali jsme se také s těmi předky a příbuznými, jež měli nějaké tělesné / mentální nedostatky a rodina je odvezla do ústavu a oni tam pak zemřeli opuštění a nemilovaní. Setkali jsme se se sebevrahy, s předky postihnutými černou magií, s lidmi počatými mimo manželské lože, osobnostmi zavřenými ve vězení či s nenarozenými a zemřelými dětmi. Hluboké bylo také setkání s ženami, které zatrpkly nad svým osudem a ztratily víru v Boha. Neméně zajímavé bylo také setkání s muži, kteří přišli o svou sílu. Duše všech těchto lidí nebyly osvobozeny a toulaly se naším světem. Jako balzám pro ně pak bylo slyšet od svých potomků, jak jsou důležití a že jsou součástí našeho rodu, patří k nám a že dnes (v neděli) bude uctěna jejich památka a uznáno jejich místo... Tato informace v mnohých otevřela plno zasunutých emocí a vnesla pokoru a vděčnost do každé buňky...bylo to velmi transformační, neboť i to nejzatvrzelejší srdce v neděli obměklo...
A ačkoliv jsme si museli přiznat, že v našich rodových liniích je spousta bolesti, křivd, ztrát a zoufalství, mohli jsme následně objevit, že tam byla také láska, laskavost, síla a dobro člověka...
Jsem si jistá, že toto člověka nadobro změní, už nikdy nemůže mít pocit, že nemá hodnotu, není dost dobrý a silný. Už navždy se budeme cítit spojení se svým rodem a budeme naplno prožívat úctu k naší tradici. Už nemůžeme nikoho odsoudit ani nemilovat, už není důvod ani potřeba...všechno je jinak.
Děkuji všem za Den Rituálů a přeji vám krásné usazování poznatků i zážitků.
S láskou Natálie a Martin
