...ráda bych s vámi sdílela poučný příběh, který se mi nedávno stal.
Seděla jsem venku na lavičce v kavárně, poslouchala jsem na telegramu satsang s Gurujim a už z dálky jsem viděla, jak se ke mně blíží starý pán, který žebral. Přišel, svítily mu očička, hezky pozdravil a pak řekl: "Moc vám žehnám, vám, i vaší rodině, vašim blízkým, všem, na které myslíte."
Noo, tak to jsem nečekala :-). Byla jsem zaskočená. Už jsem slyšela různé důvody a výmluvy, proč lidé žebrají a každý má svůj osobitý způsob, jak z lidí vytáhnout peníze, ale tento pán byl jiný. Až jsem polkla, poděkovala za požehnání a usmála jsem se, požádal mě o drobné na chleba. Vůbec jsem neváhala a otevřela jsem peněženku. Měla jsem tam 100 Kč, nějaké mince a 500 Kč.
Chtěla jsem v tom pánovi vidět něco Vyššího, jeho požehnání mě úplně dostalo, tak jsem sáhla po té pětistovce a se slovy "Krišna Arpanamastu" jsem mu ji dala do ruky. Jenže v tu chvíli, kdy jsem ji pustila z ruky, jsem ucítila rychlou proměnu. Pohlédla jsem pánovi do očí a už tam nebylo světlo, dokonce se divně zatvářil. Možná tolik "drobných na chleba" nečekal a byl jen zaskočený, ale mě to donutilo se nad sebou v tu chvíli zamyslet. Udělala jsem dobře? Co se to stalo? Proč jsem mu vlastně nedala to, o co mne požádal- drobné na chleba, a proč jsem ho "přeplatila" ? Bylo mi z toho divně, ale už to nešlo vrátit... Minutu jsem se na sebe fakt zlobila... Pak jsem si dala slib, že příště budu více naslouchat a budu si hlídat rovnováhu, protože někdy v mém životě více dávám, aniž bych byla o to požádána. Dávám, protože mi to přijde přirozené. Ať už ten pán byl kdokoliv, protože Bůh na sebe bere různé podoby, svou lekci jsem dostala. Zarážející na tom všem bylo také to, že jsem měla u sebe tašku a v ní 3 chleby z pekárny :-)
Příště budu bdělejší, Guruji.
Máte také nějaký postřeh nebo příběh ke sdílení z tohoto soudku?
Těším se na čtení. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Přeji vám pěkný letní den, s láskou Natália*
