Ahoj Natálko,
právě jsem dospěla k názoru, že je správný čas na tento e-mail :-)
V první řadě chci říct, že jsi mi rozšířila obzory. Nikdy jsem na něco "mezi nebem a zemí" nevěřila. Celý den byl úžasným poznáním a já si připadala jak Alenka v říši divů. Spíše jsem zkoumala, jak to všechno děláš a jak je to možné, což bylo asi špatně a stejně jsem na to nepřišla. Ukázala jsi mi něco úplně nového a za to Ti děkuji.
Tu noc po terapii jsem měla nejkrásnější spaní, jako by mě někdo celou noc objímal a bylo mi krásně. Spousta věcí do sebe krásně zapadla a taky jsem si toho hodně uvědomila.
Co se týče mého koktání, tak je to mnohem lepší. I když je zajímavé, že když mluvím s některýma lidma, tak pořád koktám. Naopak u spousty lidí se to krásně vyladilo a mluvím normálně, i když se třeba sem tam zadrhnu, ale je to takové "přirozené". Myslím si, že jsem díky Tvému jednomu příspěvku pochopila, proč jsem strašně koktala u zkoušek. Hrozně jsem se bála, že budu koktat a pořád jsem na to myslela. Samozřejmě jsem celým 50 minut koktala, jsem se tak hrozně styděla, chtěla jsem utéct a přestat mluvit. Pochopila jsem, že když to nepustím a budu se pořád za to odsuzovat a stydět, nikdy se toho nezbavím.
Až na terapii jsem pochopila, kdo je z mých rodičů ten "zlý". Celou dobu jsem křivdila tátovi. Myslela jsem si, že on ublížil mně, ale přitom jsem ho nenáviděla a odsuzovala neprávem já. Můj přítel, jak kdyby to celou dobu viděl a snažil se mě sblížit s tátou a naopak od mámy mě odtahoval, protože viděl, jak mi ubližuje. Krásně to do sebe zapadlo. Všechno jsem si to srovnala a přijala to tak, jak to je.
S přítelem jsme se i více sblížili. Přijde mi, jak kdyby mi ukazoval správnou cestu a já zase jemu. Začala jsem si o trochu víc věřit. Také se zkouším spojit s mojí Duší, ale zatím, mi to teda vůbec nejde.
Také mi z velké části odezněla bolest vaječníku. Ještě asi tři dny po terapii jsem cítila neustálou bolest, pak to odeznělo úplně. Asi po týdnu, jak kdybych věděla, že dojde moje mamka a vaječník mě zase rozbolel, jak kdyby mi říkal, že dojde. Pak když došla, tak bolest odezněla a od té doby je to v pořádku. Jen v posledních pár dnech se mi občas na pár sekund ozve, ale pak to zase zmizí. Také má první menstruace po terapii byla úžasná. Žádná nesnesitelná bolest a těžké nohy, ale bylo mi fajn, jak kdybych ani menstruaci neměla. Ovšem u další se mi zase ta bolest vrátila a zase jsem měla těžké nohy. Tak nevím nevím... Myslím si, že do těchto problémů spadají i moje problémy v oblasti sexuality, intimity a mého ženství. Mám takový pocit, že to má něco společného s tím, že jsem ve své Yoni viděla moji mamku, jak pláče. Toto jsem vůbec nepochopila a nevím co mi to mělo říct. Trápí mě to a ráda bych se na to s Tvojí pomocí podívala.
Zkrátka chtěla bych na sobě pracovat. Nyní si myslím, že mě brzdí ve spokojeném životě problémy z předchozího odstavce, moje nesamostatnost, nízká sebedůvěra a také neschopnost se spojit se svojí Duší. Budu vděčná za každou Tvoji radu.
Děkuji za to, že jsem Tě mohla poznat. S láskou Marcela
