Vždycky jsem všem musela vyhovět, aby byl klid. Největším učitelem mi byl manžel a šéf. Natálka mě ale přivedla až k mému tátovi. Takže znovu- největším učitelem mi být můj táta a jelikož jsem to nepochopila, musela jsem to prožívat s manželem a ještě se šéfem. Sprostě mnou manipulovali, využívali mne všichni tři. Zastrašovali a sesazovali, a tak moje sebevědomí bylo dost chatrné. Kdybych už jako dospívající "pochopila lekci", že mne můj táta svou manipulací a kritizováním tlačí do mé vlastní síly umět se za sebe postavit, obhájit si svůj názor a říct striktně NE, nemusela bych v tomto kolotoči prožít dalších 21 let. Jak už to tak bývá, kdo nevidí, uvidí. Kdo neslyší, uslyší...až bude pravý čas. Někdy potřebujeme dostat plno ran, abychom pochopili oč vlastně jde.
Po Natálčiných terapiích mi začínalo svítat. Pochopila jsem, že je to všechno jen hra a já si mohu vybrat jak se budu cítit, jak se budu chovat a jak budu myslet. Já si dříve vždycky automaticky najela do postoje Chudiny a nyní vím, že to bylo zbytečné a jde to i jinak. Největší změny jsem zaznamenala ve svém manželství. Jednoho dne jsem postupně začala vyjadřovat svůj názor a přestala jsem u toho plakat. Manžel ještě více přitvrdil (opět zkouška) a já to ustála. Pak jeho zkoušky ustaly, je z něj klidnej beránek a rádi spolu trávíme čas. Uvědomuji si, že manželovo chování byla jen odezva na moji vnitřní Chudinu a stejně tak to bylo v práci. Z práce jsem sice odešla, ale našla jsem v sobě sílu jít na ŽL a zkusit to sama. Vyšlo to. Když se ohlédnu zpět, mám za sebou zatěžkávací rok práce s Natálčiným dohledem a jí jsem nyní velmi vděčná, že mne vždy dokázala tak jemně, a jindy zase nekompromisně, vrátit do mého středu, kde jsem sama sebou.
S vděčností pro Natálku, Martina
